Tahle popisovaná situace mi teda legrační nepřijde vůbec. Být tou učitelkou, tak si po skončení hodiny popovídám ještě s rodičem. Včera se moje starší snažila skloubit hovor s babičkou po telefonu s čtením knížky, dost rychle jsme ji z toho s mužem vyvedli a upozornili, že se chová velmi neslušně.

Jinak - po dočtení si taky myslím, že Tvá dcera je zvyklá na úplně jiné vjemy než (víceméně tiché a klidné) sezení u knihy. Souhlasím se sally, že večer by u dětí měl končit tak nějak s Večerníčkem, pokud jde tedy o školní dny. Ne, že by na něj musely děti koukat, naše nekoukají, nemáme TV a nesázím je k notebooku v 18.45, páč je to čas Večerníčku, koukají jen když jsou u babičky, a to tam pak mají tendenci zkejsnout až do osmi u Déčka, což už je pak na hraně, ta osmá hodina, hlavně mladší je spáč a ráno ji pak nelze dostat z postele.

Je třeba se smířit (ale ne rezignovat!) s tím, že děti mají nyní k dispozici spoustu jiných médií, zprostředkujících zábavu...my měli hlavně ty knížky. Já jsem byla jako dítě nesportující knihomol a přiznávám, že mi chvíli trvalo přijmout fakt, že moje starší velmi pravděpodobně nebude v devíti letech číst verneovky jako já. Kvalitní (dle mého soudu) literaturu proto povoluji prokládat "braky" typu Ztřeštěný dům na stromě, či jak se to jmenuje, který dcera doslova zhltne. Pokud nějaké dítě nečte vůbec, tak pak asi je fajn, když přečte cokoliv.

Tahounem jsou taky kamarádky, půjčují si knížky vzájemně, ale to až tak od té třetí třídy, a za to jsem moc ráda. Co čte jedna, chce číst druhá, chodí spolu do knihovny atp.

A taky je dobrý vidět s knížkou rodiče. (Cha cha, moje výmluva doma - jdu dětem příkladem :-D).

Audio - i Jiří Lábus se dětem dobře poslouchá.

A těší mě, že některé knížky nestárnou. Holky te´d jedou v Barbánkovi