u nás je situace velmi specifická... prvňačka má problém i s mluvením, špatně vyslovuje, spoustu hlásek neumí vyslovit, a spoustu jich vyslovit sice umí, ale stejně je polyká... to se odráží i ve čtení... přiznám, že v rámci běžné školy jsme tomu taky nedaly tolik a co je domácí škola, vidím velké pokroky... je to děs, ale fakt to chce číst a skládat slova a určovat písmena (kde je k - na začátku, uprostřed, na konci), hodně hrajeme slovní fotbal, písmenkové hry... je to znát a pomáhá to... hodně drilujeme slabiky, pořád si ještě maluje při čtení obloučky ke slabikám... daleko větší průšvih je u nás psaní, protože ona prostě neslyší ta písmenka, co do toho slova patří a tak šišlá i když píše (máma se čla číhat - máma se šla stříhat) - takže dril a pamatovat a nakoukat správné tvary slov a doufat, že to jednou fakt dozraje...
jo a počty - máme stejnou zkušenost - počítala do deseti bez váhání, teď už je to škola a učení a tak se počítá na prstech - děsně mě to štve, ale na druhou stranu vím, že to myšlení tam je, je v pořádku a prsty jsou jen snaha to nepodcenit a přesvědčit se - zase zkouším s ní hodně hry ve stylu kouknout na domino kostku a na první pohled odhadnout počet teček a součet obou polí - taky se to zlepšuje, ale stejně ty prstíky počítá dál

jinak taky řeší, že děti ze třídy čtou (a mluví) lépe, ale já nemám ráda srovnávání, takže si říkáme, že každý je dobrý v něčem jiném a nemá cenu se porovnávat a že dneska je každému šumák, že jsem uměla číst od nějakých 4-5 let - nečtu lépe než někdo jiný, kdo se to naučil až ve škole...