Možná je nepochopení v celkovém nastavení osobnosti.

Já si v každý etapě života beru to lepší, takže mi připadá přínosnější se radovat z toho co je teď, co si už zase můžu dovolit, co už nemusím, na co mám čas a daří se mi, než brečet nad fotkama s malejma dětma a litovat něčeho, co už nikdy nebude.

To už prostě bylo a teď je mi taky dobře, jestli se tady z toho udělá, že mě sraly vlatní děti, není to můj problém.

Tímto končím a jdu dělat přípravy na zítra.