Taky si myslím, že velký vliv má, kde se kdo narodil a jaké dětství tam prožil.

Skoro celý život žiju na sídlišti, kde jsou domy daleko od sebe, stromy sahají do 6. až 7. patra, všude spousta zeleně, ptáků, veverek, ježků, 10 minut pěšky do velkého lesoparku (a za ním do polí), na opačnou stranu pár minut pěšky na metro a metrem 10 minut do centra.
Pro někoho noční můra, pro mě domov. A jiný neznám. Kolikrát mě napadlo, jak by se mi asi žilo někde jinde, ale děsí mě představa být někde cizí, být náplava.
A kombinace spousty zeleně a pohodlí dostupnosti veškerých služeb v řádu několika desítek minut max. mi vyhovuje. Bydlet na samotě u lesa a mít všechno z ruky je pro mě jen o něco málo méně děsivé než bydlet mezi mrakodrapy s nulovou zelení.