"Přístup "už nikdy nebudu moci jíst, co mi chutná" považuji za úplně nesmyslný a logicky nefunkční.
Lze jíst všechno.
Ovšem nelze jíst cokoliv kdykoliv v libovolném množství.
V tom je klíčový rozdíl."

Ropucho,
to je furt dokola. Jím, co mi chutná nebo alespoň jakž takž chutná a jím toho MÁLO. Nejsem idiot, abych nevěděla, že sežrat celý camembert nebo čtvrt kila jakéhokoli sýra je činnost, která nevede k zhubnutí.
Jo, samozřejmě, můžu si dát taky jen půl plátku místo jednoho nebo dvou. Ale to už je fakt o krutým týrání sebe sama.
Mmch, docela by mě zajímalo, jak jedí ti, co mají dojem, že dva chleby s něčím za den jsou ukrutné přejídání. Pro jistotu podotýkám, že to nejsou krajíce jako z velký Šumavy, ale zhruba poloviční. Pokud já jím strašně moc, jak teda jíte vy, co máte dojem, že jíte málo a jste hubený?