Vzpomněla jsem si ještě na jeden případ. Moje bývala spolužačka měla sestru, která byla jen mírně mentálně retardovaná plus v dospělosti ji přibyla ještě nějaká psychiatrická diagnóza. Dokud byli na živu jejich rodiče, tak na tu postiženou dceru tak nějak dohlíželi. Vypadalo to, že je samostatného života celkem schopná. Bydlela u rodičů, pracovala v nějaký chráněný dílně, byla schopná do tý práce autobusem dojet, udělat cestou z práce nějaký nákup, jako kdybych ji neznala, tak na ní nepoznám, že je "jiná". Nebyla zbavená svéprávnosti. Ale pak rodiče zemřeli, ona ztratila ten dohled(trochu na ni dohlížela sestra, ale ta sama byla rozvedená, dvě děti a u té postižené sestry neměla tu autoritu, kterou měli rodiče, takže to moc nefungovalo) během několika let se ji narodily tři děti, otcové neznámí, děti skončily v ústavu hned po porodu. Při třetím porodu ji ta sestra nějakým fíglem donutila podepsat souhlas se sterilizací.
Ta postižená si samozřejmě nebyla schopná přiznat, že se o děti starat nemůže, ona by to naprosto nebyla schopná zvládnout, ale po dětech se jí samozřejmě stýskalo, možná to ještě prohlubovalo ty psychiatrické problémy.
U tý holky prostě bylo blbý, že v té době svéprávnost měla, ačkoliv se ukázalo, že samostatnýho života schopná nebyla, tak nějakou dobu trvalo, než se její sestra domohla zbavení svéprávnosti.