Přidat odpověď
znám patnáctiletou slečnu s rozštepem rtu a patra. Je to hodně viditelné, má deformovaný obličej, teď má jít na operaci (tuším osmou v pořadí), kdy jí budou na to patro dávat graft z vlastní kosti (a teď nevím, stehenní?). Momentálně nosí rovnátka, která jí roztahují to patro - předpokládám, že to měla nějak sešité? - hrávala na trubku a teď nemůže, protože má "díru" v patře a utíká jí vzduch nosem.
Není ani v ústavu, ani nijak psychicky poznamenaná... Nevím, jak to její rodiče udělali, nebo jestli je to povahou - ale tak jak jsem si rozštěpu všimla na první pohled (mezi cca 500 dětmi), tak od toho prvního momentu to vůbec nevnímám, protože ona to nijak neřeší. A vlastně mě dneska překvapí, když s ní někam jdeme a lidi "čumí", nebo to dokonce komentují. Určitě to nemá jednoduchý, protože je to skutečně velmi viditelné, ale je to jedna z nejúžasnějších puberťaček, kterou znám.
Co se amnio týče - první dítě se mi narodilo ve 33, druhé čtyři měsíce po 35. narozeninách. A protože TP byl až PO narozeninách, tak jsem se z kategorie bezproblémové rodičky ocitla v rizikové. Tlačili na mě velmi nepříjemně, takže jsem přestala chodit do genetického centra a chodila jsem s na normální gyndu, kde mi řekli, že mám být v klidu, v klidu mi udělali velký ultrazvuk a dál nic neřešili.
Paradoxní je, že první dítě bylo problematické těhotenství, předčasný porod (32, týden), druhé dítě v pohodě...
Předchozí