Martino,
nejsem si jistá, ale...
Já vlastně děti nechtěla. Dařilo se mi hodně dobře, vydělávala jsem hodně peněz,cestovala jsem si, můj život se mi moc líbil.
Pak jsem neplánovaně otěhotněla a když jsem s tím teda smířila, narodil se mi syn. Krásnej
)
Ale neležel a nepohyboval se tak jako jiná miminka. Ležel jako kus hadru. Po spoustě vyšetření mi oznámili, že na definitivní diagnozu musíme čekat,ale že mají podezření na spinální svalovou atrofii. Konec.
Nakonec jsme se zapojením kliniky v Mnichově a spousty cvičení všechno zvládli, ta nemoc se nepotvrdila.
Ale-v momentě, kdy jsem po sdělené možné diagnozy překonala šok, cítila jsem v sobě strašnou sílu, zakovou, o které bych nikdy neřekla,že ji já můžu mít. Dívala jsem se na to krásný miminko, ležící jako hadr a věděla jsem,že ho ochráním,že ho nedám, že pro něj udělám všechno, i kdybych na to měla bejt sama.
Tak je možný, že se nedá říct předem, že máš jen na to,abys vychovávala zdravé dítě. To nemůžeš vědět dopředu.