Slovy jedné genetičky - "Down syndrom je Rolls-Royce mezi postiženími". I když i to je pro rodinu samozřejmě hodně náročné, tak je to relativně "málo vážné"(relativně - uvědomuju si plně, že pro daného konkrétního jednotlivce to může být vnímané velmi vážně a že nelze nijak porovnávat konkrétní problémy konkrétních lidí).
A to jak samotným zdravotním handicapem, který nevyžaduje zas tak extrémní péči jako některé jiné, tak i tím sociálním přijetím. DS je přijímaný daleko lépe, než různá postižení, která vedou k velkým, nepřirozeně vypadajícím deformitám, zejména obličeje, k "divnému" chování, různým nezvyklým pohybům, výkřikům, ta, která vedou k poruchám řeči a nemožnosti se dorozumět s běžným okolím...
Mimoto hodně lidí s DS má mosaicistní formu, která je ještě lehčí.