Já ti nevím...
Přijde na to o co jde.
Nemám pocit, že by mlaďoši v 18 letech byli opravdu po psychické stránce zralí stejně jako třicátníci, dokázali sami domyslet důsledky úplně všeho...
Asi takhle. Já jsem nikdy nebyla žádná velká "rebelka", ale jsem ráda a byla jsem ráda i tenkrát, že moji rodiče i po mých 18 narozeninách mi chtěli a dokázali poradit a říct i věci, který se mi nelíbily a dokázali mi tím rozmluvit i některé jalové nápady, které jsem měla. Hodně mi to dokázalo pomoct a ujasnit si některé věci. Mrzelo by mě, kdyby jenom alibisticky krčili rameny s tím, že mi je 18 a tím to pro ně hasne a nechali by mě v tom vymáchat.