Moje maminka je moje obdivovatelka, nicméně zemře s pocitem, že nejsem schopná vytřít podlahu a uklidit po sobě "ten chlív" a nikdy nepochopila, že mé dveře mohou být určené k zaklepání.

A ten obdiv? Celoživotně se peru s pocitem, že jí působím utrpení, jelikož ta její schopná a úžasná holčička dopadla jak dopadla.

Mám ji moc ráda a nehledám v tom problém, ale taky mi to nějakou dobu trvalo než mi došlo, že jsem na podání.