Psychopati pracují s jakýmkoli vstupem, který mají k dispozici. Nevyhodnotí to tak, že něco je extrémně kruté a nepředstavitelné, aby to člověk použil proti druhému. Já jsem nikdy svojí matce naplno neřekla, že mám rakovinu. Když se to začalo rýsovat, tak její reakce byla: "já jsem tak nešťastná, já z toho nebudu spát, mě to utejrá". Další vývoj jsem si v zájmu ochrany sebe sama nechala pro sebe. Její reakce byla stejná, jako když jsem jí předtím řekla, že, namátkou, si udělám řidičák nebo že mi ukradli batoh. Pořád stejná reakce - "já nebudu spát". No, teď je na konci života, spí osmnáct hodin denně a já jí i s tou rakovinou zvedám, nosím, krmím po lžičkách a vyměňuju pleny. (Na střídačku s pečovatelkou.) Ani nevím, jestli je to happy end. Možná jenom end.