Jela jsem mamu manipulatorku taky.
Vydirani sebevrazdou bylo to nejhorsi.
Opravdu efektivne vzeprit jsem se dokazala az kdyz jsem ja uz nemohla a zacala sama premyslet nad sebevrazdou.
To jsem "prozrela" a oznamila ji, at si dela co chce, ze ja uz nemuzu.
A najednou matka prestala.
Ten vztek na tohle chovani mi pomohl uplne utnout na nejakej cas kontakt.
Potom to bylo lepsi ale ruzky vystrkovala porad.
Vygradovalo to pak pri jejim onemocneni rakovinou, v obecnym pojeti drsna historka:

Nas posledni "konflikt" byl rozhovor nad stolem (v dobe jeste nepotvrzene diagnozy), kdyz se pres nej smerem ke me naklonila a s viteznym usmevem (fakt nekecam) mi rika
"Ted me musis poslouchat a delat vsechno, co ti reknu, ja jsem nemocna!"
Byla jsem v te dobe uz v klidu, tak jsem ji jen odpovedela
"Ne, nemusim a nebudu."
Padla ji brada a bylo.
Uz to nezkousela.

Ale ja jsem tehdy doopravdy uz VEDELA, ze to je jeji volba a nemela jsem a doted nemam zadny "vycitky", i kdyz ona pak umrela.
Zrejme to ma souvislost s mym vnimanim sveta, virou...