Přesně tohle měla se svojí matkou moje máma.
Teprve když babička umřela, začala máma normálně žít a radovat se ze života.
Bohužel to mělo léta negativní dopad i na můj vztah s matkou, protože ta, jak se později přiznala, mi záviděla moji povahu a dohánělo ji to k vzteku a zoufalství, protože na tom viděla, jak mohla sama žít, kdyby se dokázala "trhnout" nebo aspoň vzdorovat.
Já naopak s babičkou vycházela dobře, protože jsem se manipulovat nenechala - moje zkušenost, vyzkoušená na několika manipulátorech tohoto typu je, že tě budou respektovat pouze pokud se nenecháš ovládat. Je to vlastně jako u malých dětí, když dítě ví, že NE znamená NE a může se stavět třeba na hlavu, bude to chtě nechtě muset respektovat. A to NE úplně stačí, není vůbec potřeba scény a výčitky.
Jenže kdo na to nemá povahu, pro toho je to téměř nehratelné. Jakmile jednou podlehneš nátlaku a vydírání, manipulant pochopí, že má cestu opět otevřenou.