Nám se to stalo u manželových rodičů a vyřešili jsme to tak, jelikož se nám úplně znechutilo je vidět a za daných okolností bychom ani neměli chut s nimi komunikovat-nebylo by moc očem,že se s nimi již 5.rok nestýkáme,nevídíme.prostě nic.

Ale my jsme samostatná bojová jednotka,nejsme na nikom v ničem závislí,takže se nemusíme chovat jako řitoalpinisté.

Tvoje matka je bohužel v právu,a vy se konečně zařidte jako dospělí svéprávní a samost.lidé: pořidte si chatku a máte to.A začněte se spoléhat jen sami na sebe,ve výsledku je to moc a moc fajn.A kdyby se matka ozvala s požadavky na údržbu,mile bych ji předala nějaký ontakt na hod.manžela či nějakého řemeslníka s tím, že my sami nevíme kam dřív skočit.

Žili jsme 17 let s mým sploditelem v jednom RD,který se cítil jak ředitel zeměkoule a když s ním člověk jednal na rovinu a slušně,považoval to za slabost toho druhého ajen toho zneužíval; udával mě,pomlouval nás po městě,fyz.napadl mého muže,...atd. Až jsme byli fin. a tech. připraveni,zvedli jsme prostě kotvy a odstěhovali se z baráku pryč,jen do svého a nového domečku tenkrát, a máme od té doby klid boží