Ahoj, zajímá mně jak řešíte když vám někdo z rodiny udělá něco, s čím se prostě neumíte srovnat. Prostě se nějak rozhodne, vás postaví před hotovou věc, a vámi cloumá pocit nespravedlnosti. Po prvotním vzteku přemýšlím jestli to mám přejít, nebo prostě co s tím... a jak dál s takovou osobou která mi to udělala dál komunikovat. Příklad: máma má chatu. Staráte se o ní společně, váš muž tam upravuje kdeco, kácí a řeže dřevo, vyváží septik, atd. ale chata prostě patří mámě. Máma má taky barák, se zahrádkou. Nyní v době viru se domluvíte, že na chatě budete občas přebývat (máte nevelký byt ve velkém městě, a děti z nichž pro jednoho je naprosto nemožné být déle než den v zavřeném prostoru,a zároveň s takovou imunitou, že nějaký městský park nepřipadá v úvahu.
Chata je nezateplená, takže to jde až tak v polovině dubna abyste tam nezmrzli. Jste tam s dětmi přesně 4 dny, když se máma ozve a řekne, že teď bude pěkné počasí, a že na chatě chce být. Sama. Teda nabídne že můžete přespávat v kolně na nářadí (kde jsou matrace, to je pravda), s dětmi a mužem, ptž v chatě (skládající se z jedné místnosti) chce být ona a mít soukromí. A navíc nechcete s dětmi mámu ohrozit kvůli viru, takže to znamená že ty 4 dny jsou asi tak všecko. Je mi to tak líto kvůli dětem které budou zavřené v bytě...
Nějak se s tím nemůžu srovnat, nejdřív jsem teda myslela že si dělá srandu, ale teĎ vidím že ne. Vím jak se cítím, ale zajímalo by mně jak byste se cítily vy kdyby se vám něco takového stalo...