V téhle době, kdy se všichni nějak podílíme na učení našich dětí (bez ohledu jak je to všude jiné, lepší nebo horší), vynoří se vám vzpomínky na to, co vás bavilo? Pomáhá vám to lépe něco vysvětlit, probouzí to ve vás třeba nostalgii, že byly plány, které nevyšly..

Na dvojce právě běží film o Keplerovi a Tycho de Brahe.. Tak mě napadla ta spojitost, že dějepis mě bavil, šel mi a tak mi jde i to učení s Riškou (jsme u starověkého Řecka, základ všeho ).
Ale víc mě bavil jazyk, v tom jsem se viděla, jako lingvista, jazykovědec, možná spisovatelka nebo novinářka nebo třeba knihovnice.. Ha, v první práci jsem od účetnictví přešla k edici a korekturám, později na dtp, pak už cesty osudu vedly jinam.
Každopádně teď mi to pomáhá zadání ze školy zpracovat a po svém rozložit do více předmětů. A zároveň stejně jako tehdy i nyní se projevuje můj deficit v matice, fyzice ..no co už!