Sašo,

měli jsme ve škole kluka, který se snažil dostat od své biologické matky neuvěřitelnými způsoby a neměl šanci. Nakonec se mu to povedlo díky vlastnímu otci, kterého do té doby skoro neviděl (vídali se párkrát za rok a otec asi fakt netušil, dokud se kluk během půl roku neprobojoval k trojce z chování a pětkám z několika předmětů....chtěl do pasťáku, jak to nazýval). Ta žena ničí další dvě děti, ale na začátku roku se snad něco začalo dít.

Takže chápu, o kterých situacích píšeš. Já mám problém s tou druhou stranou tohoto systému. Že děti, která se nakrásně z rdoiny dostanou, do toho jako dospělí většinou zase spadnou, protože nic jiného neznají a ústavní péče je nastavená tak, že vůbec nemají šanci se to naučit správně. Takže já nejsem ztotožněná ani s myšlenkou odebrání z rodiny.

S pěstounskou péči, tak jak se to řeší třeba v USA (člověk má povědomí spíš z filmů takže nemám názor, jestli je to dobré nebo ještě horší), tady zkušenost není.

Tohle je taky hodně neřešená a nedořešená oblast .