tak tohle je opravdu slušný
My jsem dva dospělí na HO a dvě prvostupňové děti doma. Reálně mám práce jako na kostele (myslím od zaměstnavatele). Manžel je na tom co do počtu hodin za den lépe, ale zase neumí organizovat a obrat se o čas pro sebe nedá (včera si vyrazil na procházku "za chvilku jsem zpátky" bylo v reálu skoro 3 hodiny).
Denně musím vařit, občas péct, denně jede pračka, minimálně obden se musí vysát,... do toho mám dva důchodce jimž musím řešit nákupy a včera mi volala máma celá vyděšená, že má kašel (je astamatička) jestli bych jí taky neudělala větší nákup.
Školu raději nepřipomínat. Starší dcera jede on-line na třech různých místech a do toho klasika pracáky, výpisky a ještě se připravuje na 8G - představa, že to dělá dobrovolně je a pořád nic nefunguje a seká se, internet neustále vypadává, bakaláři taky, … mladší je zase neustále bez motivace a řve i kvůli obrázku do čtenářského deníku (tam mi teda pomáhá učitelka motivačními meily).
Ráno musím opravdu tedy holky budit jinak by neudělaly nic, já sama vstávám na budík, abych mohla ráno pracovat už zhruba hodinu než jdu vzbudit je.
Pořád tady čtu jak hodně čtete, kdy prosím vás ??? Nepřečetla jsem jedinou stránku.
Jediné za co jsem ráda, že můžeme být všichni v klidu doma a nikdo nás nenutí například jezdit do práce mhd... potud se trošku zlobím na ty, kteří neustále tvrdí, že to doma s rodinou nepřežijou, protože jsou všichni na zabití. Tím neříkám, že se na všechny doma neustále usmívám a nemusím občas taky vyjít na tu procházku sama, ale ve výsledku, kde jinde by člověk měl být více spokojený než doma s rodinou. Ne aby příčinou krize byla samotná rodina