Přidat odpověď
Zvládám to střídavě. Někdy, jako třeba včera, propadnu naprosté panice a maluju nejčernější scénáře. To pak přestanu sledovat zpravodajství, uklidním se a největší probém je pro mě uzavření hranic, plány na léto které neklapnou (mám těžce astmatické dítě), jsem naštvaná že děti nemohou dělat svoje sporty, dcery sportují závodně a budou mít velký výpadek... Pak se zas podívám na zpravodajství, popadne mě panika a tak stále dokola.
Totality se zatím nebojím, přece jen máme nějaké ústavní pojistky. Bála bych se kdybych měla pocit, že je snaha je obcházet, což zatím nevidím.
Předchozí