Jeden syn je v páté třídě, jeho výuku zatím zvládám. I když bych mohla učit, tak mě ten týden přesvědčil o tom, že neučit byla dobrá volba, nemám na to dostatečně pevnou psychiku Druhý syn je ve třeťáku na strojírenské průmyslovce, tam je to horší, ale zase mají skvělé učitele, kteří s nimi komunikují přes mobil, skype, facebook, hlavně matikářka je skvělá (je jejich třídní, proto možná nadstandardní přístup). Já jsem schopná pomoct mu s češtinou, angličtinou a občankou, i tam dostávají úkoly Zbytek si řeší syn sám. Znovu do školy v září je teda hodně blbý, na druhou stranu když slyším zprávy z Itálie, Německa atd., tak vlastně o nic nejde, jen o školu. Děcka toho holt proberou míň, upraví se penzum věcí, který musí umět, vše není určitě nezbytné. Možná mít dítě v devítce nebo maturanta, vnímám to podstatně hůř, takhle to prostě beru, jak to je. Taky nic jiného člověku nezbývá a pro duševní zdraví to jinak ani nejde.