Zajímavé, jak tady čtu, že jsou všichni doma...

No, my za tohohle stavu pořád pracujeme, já i manžel, já jezdím do práce MHD, s rouškou tedy, ale i tak se bojím. Manžel v obchodě, potkává spoustu lidí.
Doma syn, který má sice 13 let, takže o nic nejde, ale je prostě doma sám...pořád... naštěstí máme psa a to je jediné, co ho vlastně přinutí jít alespoň na chvíli ven
(setkávání s kamarády je zakázané)... do obchodu už ho raději neposílám, chodím já po cestě z práce.

V práci 3 kolegové v karanténě ( lyžaři ), takže my ostatní jaksi pracujeme za ně.
Jsem fakt unavená.

Přijdu domů, kontrola školy, zda opravdu všechno splnil, občas něco přehlídne nebo se na to vykašle, takže já unavená už na něj obvykle řvu, což mě mrzí...

A do toho vaření. Už se mi fakt nechce vymýšlet, co udělat na jídlo...nebaví mě to, chci přijít z práce a mít taky chvíli klid. Nemám ho... většinou raději popadnu psa a jdu na 2 hodiny do polí, bez lidí...to je moje vzpruha... Ale o to víc pak v domácnosti nestíhám...

Škola posílá úkoly tak nějak přiměřeně, některý dne je toho víc, jindy se to dá...Asi dobrý, ale přesto je nějaký dohled nutný, aby nezvlčil ...

Já si fakt přeji, aby tohle bylo za náma...Ale je mi jasné, že to bude ještě nějaký týden trvat... Asi si vezmu dovolenou, čekala jsem na to, jestli vláda schválí ošetřovné do 15-ti let, ale prd...zatím o tom nevím.

Jo a rodiče, no tak ty nenavštěvuju, jen si voláme a nákupy jim zajišťuje hodná sousedka, pokud budou něco akutního potřebovat, volají. doufám, že to opravdu dodržují a nechodí ven.