Rozumím ti, my jsme taky v malé obci, ředitelka se dlouho snažila vyhovět co nejvíc, ale už taky nemůže úplně ve všem. Navíc jak tu jsou různé kamarádské a příbuzenské vazby, tak se to pak může projevit různě i jinde, kde by to člověk v první chvíli nečekal.
Nástroje, jak to řešit, ředitel samozřejmě má. Může vysvětlit rodičům, že o situaci ví, že ji tímto způsobem vyřešil, že ty funguješ naprosto vpořádku. Nějak mi uniklo, co je to za třídu. Ale pokud nehorzí, že jim utečou přijímačky, tak se zase svět nezboří. Navíc i ŠVP můžeš částečně uzpůsobovat podle momentálních potřeb žáků.

Věřím, že nemáš chuť hledat jinde. Znám to. Z první školy jsem odcházela se slzama v očích, že ve školství už nikdy dělat nebudu. (Neshody ve sboru typu Montekové a Kapuleti, rodiče sprostí, jedno dítě mě lživě obvinilo, což se sice rozplynulo, ale nedávala jsem to.) Pak jsem našla inzerát na místo v malé škole dál od domu, zkusila jsem to a byla jsem tam spokojená, dokud jsme se neodstěhovala. Vydrž, bylo by hrozná škoda, kdyby někdo s tvými schopnostmi školství definitivně opustil.