No, u nás nastala situace, kdy syn toužil po konzultaci s psychologem, neboť se domníval, že jako jeho matka nejsem dostatečně objektivní. Když pak od něj přišel a já se ho ptala, co mu řekl, odpověděl: "To samý co ty."

Ono obecně dospívání je snad nejtěžší období v životě, a psycholog je na vykecání se a poskytnutí řekněme nezaujatého názoru v tomhle věku dobrá volba, rozhodně bych teenagera směřovala spíš ke klinickému psychologovi než do PPP. Tam jsou obecně zaměření na úplně jiný typ problémů než na hledání sebe sama. Ale musí to být rozhodnutí dítěte samotného, ne že ho tam strká rodič proti jeho vůli.