Přidat odpověď
Odbočka - odpověď na včerejší příspěvek (omlouvám se).
Sally, člověk s největším mamutem se vůbec nemusí stát vůdcem. Terénní pozorování vypovídaj spíš o tom, že si víc zašuká (resp. doufá v to). Jiný chlapi se ho možná budou držet při lovu v naději, že tak snáz taky natrefěj na mamuta. Podobně může řada
Jinak ve zkratce, společnosti jsou anarchický nebo hierarchický, ty lovecko-sběračský, pro člověka evolučně přirozený, jsou anarchický, hierarchický ("třídní") se podle všeho objevily s rozvojem zemědělství. V anarchickejch často formální vůdcovství schází, vůdci se vynořujou a zase upadaj podle situace, musej bejt samozřejmě dobrý lovci a případně, pokud jde o bojechtivější společnost, i odvážný bojovníci, ale to jsou vstupní předpoklady, ne měřítka, ostatní od nich očekávaj rozhodování v obtížnejch situacích, podle kterejch by se zařídili sami a na to jen velký pindíky nestačej, chce to nejen odvahu, ale i rozvahu a taky zkušenosti, předvídavost, empatii a štěstí.
Rytířskej ideál je hezká věc, ale skutečnej život rytíře byl jinej. Třeba venkovany si často ošklivili a jima i měšťanama často pohrdali. Obvykle čím víc tyhle skupiny, který k slabším určitě patřily, ochranu potřebovaly, tím víc rytíři na nějakou ochranu kašlali. Naopak, tím víc jejich slabosti zneužívali.
A u rytířů máme krásnou analogii mamutů: turnaje. Vyhazování ze sedel byl samozřejmě mimo jiný trénink, ale byla to stejně tak i analogie tý sjezdovky a poměřování pindíků, spousta rytířů doufala, že jim hromada vyřazenejch protivníků usnadní zápich.
Předchozí