Přidat odpověď
Se ženskostí a maminkováním mám problém. Jak to má vypadat? Pod dojmem stereotypu si to představuji asi jako jednu maminku, co má dítka ve stejné školce jako já, a potkáváme se ráno v šatničce. Je to moc hezká usměvavá paní, taková ta lesní víla, vždy pozitivní, nebesky trpělivá, co na děti zásadně mluví sladkým hláskem. Jako jo, je to krásný, ale já na to nedostala hardware ani software. Prostě toto nedovedu. Já jsem žena a maminka konstitucí a temperamentem spíš bližší modelu "Baba Jaga z Mrazíka" a jinak to neumím. Své lidi, malé a velké, miluji láskou lvice, ale něžná víla prostě bejt nedovedu. A asi to ani není nutný.
Předchozí