Zejména u dětí se snažím rizika předvídat. Jako dítě a mladá jsem byla dobrodružnější, a i nějaké to přelézání okny v paneláku bylo a tehdy jsem se nebála....
Nicméně tento nešťastný případ, je něco, nad čím kroutím hlavou (jak nemám ráda, když se říká "to nikdy nepochopím...").
Ono je rozdíl, když se něco může stát (rychlá jízda na kole) - je to nehoda, momentální selhání, atd.
Ale při té situaci (7 hodin výstup v zimě?!) je spíš zázrak, když se něco nestane a všichni dojdou domů v pořádku. Jsem vůbec překvapená, že někoho napadne jít na feratu v zimě, navíc na obtížnou, že někoho napadne vzít tam dítě je už mimo moje chápání.
Je mi všech strašně líto, těžce vykoupená zkušenost.
Jako lidi mívají blbé nápady, ale celodenní výšlap v únoru ve velehorách na nebezpečné cestě a včas se nevrátit/nezavolat pomoc, to je šílenost.