Zkušenosti máme, nepomáhá nic. Jsem zoufalá. Je jí osm, je samoobslužná ve škole, výborně se učí, sama hraje na klavír a cvičí. Když otevřu aktovku nebo nedejbože školní skříňku, utrpím šok.
Nepřišla jsem ještě na to, jak se s ní domluvit.
Bydlíme na 80m2 5 lidí a je potřeba, aby si každý uklízel alespoň po sobě.
Sourozenci jsou taky dost nepořádní.
Co nejvíc vyklízím byt od věcí, ale jde to pomalu.
Už jsem dospěla do takových konců, že kdo do bytu něco přinese, jednu věc musí i odnést. Dárky kupuji už pouze nehmotné. Ale stejně je tu pořád takové množství věcí, ze kterých ten binec udělají všichni v okamžiku.