Tyjo...mně se nejvíc vyplatilo být trochu spojenec, ale pořád držet nějaký hranice, ze který už ne...a ze byly snahy je přestoupit!
Pamatuju se, že jsem byla ve střehu docela dost...a přitom jsme se dokázali hodně bavit i nasmát, že jsem o nich docela i některý věci věděla/poznala.
Pamatuju se, že mi nejmladší kluk říkal: "mami, to není možný, že ty moje průšvihy poznáš, to ti musí někdo říkat!" Odpovídala jsem, že je to proto, že ho mám ráda, tak to prostě "zachytím".

Ale snížila jsem učební laťku na dvě mladší děti, na ty starší děti jsem jí měla výš