Kudlo, já si na to taky dávám pozor, ale spíš proto, že mě baví s dětmi vycházet a na nějaký ublížený nebo nafouklý čumáky nemám náladu.
Nevěřím moc na "rány slovem do srdce" navždy.
Neznám jediného člověka, úspěšnýho nebo neúspěšnýho, šťastnýho, nešťastnýho, který by nevyhrabal vzpomínku na to, co mu někdo někdy blbýho řekl.
Trošku dál mám činy, můj otčím vyrůstal v DD (starý otec po smrti mladé matky to řešil takto s tím, že dohlížel na vzdělání, děda je učitel), no a ten, když vzpomníná na Vánoce, jak chtěl domů a hostující estrádní umělec si z něj "udělal legraci" a řekl mu, že ho tam odveze, načež se vypařil, to mně trochu bodne..
Jo a otčím to svému otci nezazlívá (ten děcák), mluví o tom tak, že tenkrát nebylo myslitelný, aby se chlap staral o děti a na tátu vzponíná s láskou