Tak lufťáci z Plzně a z Prahy (70. léta) se chlubili, že choděj na nějakou rytmiku a dramaťák, my blbečci jsme nevěděli, co to je, ale říkali jsme si, že to musí bejt dobrý

On třeba můj děta (1920) taky chodil "do kroužků" - na housle,do ochotnického divadla a do Sokola, na těch vsích to bylo pro mladý i starý a to bylo super, akorát se to asi nevnímalo jako vklad do budoucnosti, ale zábava.

Moje máti se zase vyblbla u vesnický organizace českého svazu žen. Ono to zní soudružsky, ale byla to levná varianta dnešních rukodělných kurzů, přednášek a "společenských" akcí.

Do knihoven se chodilo jako o život a četli traktoristé stejně jako ouřadové.