Klobouk dolů, jsi nesmírně obětavá, soucitná, nejedeš v systému Má dáti/dal, to je celé obdivuhodné. Ale dává ti ten strávený čas něco z toho, co ti v dětství a dospívání chybělo? Jak si já vzpomínám, když mi mé okolí (matka např.) nevěnovala pozornost, nabyla jsem dojmu, že si za to nějak můžu sama, že kdybych se líp učila, byla něčím zajímavější, než jsem, měla bych pozornosti víc. Dneska rozumově vím, že je to hrozná blbost, jestli jsem si to opravila i v podvědomí, těžko říct.
Nemáš to tak trochu? Nejdříve pocit nedostatečnosti, že nejsi u otce na předních pozicích jeho zájmu, ve věku, kdys ho tolik potřebovala...v současnosti je to možná převléknuté do pocitu nedostatečnosti, že by si on zasloužil víc tvého času..zase pocit, že bys to měla umět zahrát líp...
Zkus se pochválit, děláš hrozně moc, nezištně, nejsi zahořklá, tím, jak se choval v minulosti (9z10 lidí by bylo zahořklých). Přála bych ti, aby tě dokázal pochválit tvůj otec, protože si to moc zasloužíš.