Před pár lety bych to měla nastavené podobně, ale rodinné zkušenosti mě vyléčily. Do manželství zasáhla velmi vážná nemoc, měli jsme malinké dítě, já mladá a s pocitem, že můžu (byla jsem mladá a plná sil) a musím vše zvládnout. Nemoc se podařilo zvládnout, vztah také, ale až teprve to vše odeznělo, málem jsem se zdravotně složila já. Až když jsem byla na dně sil, uvědomila jsem si, že nechci být troska, že se chci věnovat dítěti atd., ale to s podlomeným zdravím a psychikou nešlo. Náprava následků trvala překvapivě dlouho a nebyla snadná. K tomu rodina nechápala, co mám za problém, však já jsem nebyla nemocná, že... A byla to moje chyba, nastavila jsem si to tak.
Takže pokud mohu, doporučuji pracovat se svými pocity a hranicemi. Zdá se mi to dost důležité.