Májo, nedělej si žádné výčitky, vzhledem ke vztahům, které panovaly, děláš až až! Nemůžeš se starat za cenu vlastního sebezničení, máš děti, které tě podle všeho hodně potřebují, rodinu, práci atd... Takže toto je akorát. Uprřímně, nebyla bych asi schopná věnovat o moc více času i milovanému rodiči, tatož tomu, se kterým jsem měla celý život vztah tak nějak "na levačku".

Otec není sám, chodíš za ním, chodí za ním i jiní, jste v kontaktu, je o něj postaráno nejlíp, jak to v dané situaci jde. Možná bych pro svůj dobrý pocit třeba donesla nějakou buchtu či koláče, nebo uvařila jídlo, které má rád a které mu asi v domově neuvaří, ale to je tak všechno, co můžeš udělat.