Margotko,
ono to nemusí být tím, že čím víc potřebují, tím jsou oblíbenější... Kdysi tu byl moc hezký článek o sourozencích postižených dětí. Že rodina se vyčerpává tím, že se stará o "slabšího" jedince a ten silnější se ocitne na vedlejší koleji, protože "on to zvládne sám". A většinou ano, a když to nepřesáhne nějakou míru, tak je to pro to dítě do života docela dar (narozdíl od dusící péče, která nedovolí tomu člověku dospět a osamostatnit se), ale určitě to může být zdrojem různých zahořklostí a podobně.
Problém je v tom, že rodiče nemůžou "dávat všem stejně" - u nás třeba jedno dítě je nekontaktní introvert, ani jako dítě se nechtělo chovat, mazlit atd. - druhé dítě bylo šílená přísavka, cca první rok na mě viselo nonstop - takže každé to dítě POTŘEBUJE něco jiného a kdybych to mazlení a nošení a tulení zprůměrovala a dávala každému "půlku", tak jedno bude přehlcené a hysterické z nesvobody, druhé bude ublížené a opuštěné.

Tj. dětem je potřeba trochu tu péči směrovat, protože je jistě více oblastí, kde potřebují každý něco jiného...