Není ale rozmazlený a egoistický spíš čekat, že i v dospělosti musím mít všeho stejně, i těch obědů?

Já si třeba neumím představit, že když někdo pozve někoho jinýho na oběd, že se zapřu, že CHCI taky (vždyť on přece může mít doma jídla tak akorát pro dva lidi navíc, ale už ne pro šest lidí navíc).

To mi přijde teda mnohem víc bezohledný než to, že ten člověk pozve prostě jen tolik lidí, na kolik se cítí.