No, já se teda tomu drhnoucimu synovi přiznala, teda spíš jsme si povídali, že lidi jsou různě "divný", každý si může být sám sebou a to, že jsme matka a syn, neznamená, že nám to spolu půjde dobře. Že ho mám strašně moc ráda a nikdy nepřestanu, ale to neznamená, že ho často nechápu. Že mě často štve jeho reakce, protože jsem emotivní a prudká, on zase zarytě věcný a skládající argumenty jeden na druhý stejně jako tatínek...a pořád dokola.
Za mě se vyplatí neskrývat a nelhat s maximální láskyplností, které jsem v tu chvíli schopná