Romano a Ruth,

já bych to takto jednoduše vždy neviděla.

Představte si situaci (z mého okolí):

Rodiče mají 2 děti. Bydlí ve velkém zanedbaném domě.

Děti dospějí a najdou si partnery - všichni čtyři jsou slušní pracovití lidi, ale nikdo z nich nemá žádné závratné výdělky.

Jeden z nich by mohl zůstat v domě rodičů, ale dům by bylo nutno zásadně přestavět a renovovat, aby to vůbec bylo možné. A renovaci by potřeboval, i kdyby v něm rodiče zůstali sami, protože je opravdu starej a dlouho se do něj neinvestovalo. Rodiče jsou už v důchodu nebo těsně před, a na rekonstrukci by sami neměli peníze.

Jaké byste zvolily řešení, aby to bylo spravedlivé (za předpokladu, že rodiče nechtějí barák prodat a odstěhovat se do bytu)?

Řešení, které zvolila rodina v mém případě, bylo toto:

- dcera s manželem se odstěhovala do bytu, nebyli ochotní (a i to deklarovali) se o takovýhle dům starat
- syn s manželkou zůstali bydlet v domě a pustili se do zásadní rekonstrukce. Ovšem na to se museli "životně" zadlužit, tj. tak, že to budou splácet pravděpodobně až do důchodu. Za těchto okolností chtěli, aby rodiče přepsali dům na ně (protože ten dluh je pro ně zátěž na hranici jejich maxima, a kdyby se cokoli podělalo, byli by nahraní. Kdyby to ti rodiče neudělali, syn by do rekonstrukce pravděpodobně nešel a tu hypotéku by použil na koupi vlastního bytu.

Považovali byste i za těchto okolností to, že rodiče přepsali dům pouze na syna, za nespravedlnost?

Já u znalosti všech okolností nikoli, a ti sourozenci vycházejí spolu i s rodiči, takže asi ani oni to nepovažují za nespravedlivé.