Jistě, třeba u nás v rodině to rozkoly nezpůsobuje.

Prarodiče z otcové strany - 3 děti - dcera dostala dům, jeden syn vinný sklep, třetí syn vinohrad (pozemek). Vztahy jsou furt OK (je to už určitě 30 let zpátky). Všechno normální lidi, čili žádní milionáři, že by peníze se nehodily...

Z matčiny strany obdobně - jedna jeden barák (před 30 lety), druhá (o 30 let později) druhý barák, třetí jen menší finanční obnos (před 30 lety), vztahy jsou furt OK, oba baráky byly vykoupené péčí o seniory, kteří v nich dožili, jeden barák byl úplná "pastouška", takže si tam postavili nový, druhý barák byl slušnější, ale taky musel projít totálkou... Všechno normální lidi, čili žádní milionáři, že by peníze se nehodily...

Já třeba naprosto jednoznačně počítám s tím, že v případě matčiné smrti se všeho vzdám ve prospěch sourozenců, rozhodně jsem na tom materiálně nejlíp a nehodlám se "handrkovat" o výplatu z baráku (i když je to rodinný dům ve středočeském kraji, s přímým spojením na Prahu, čili nepochybně to hodnotu také má), ale to stejně může nastat třeba za 20 let, že... Čili ani by mi nevadilo, kdyby se ještě za života rozhodla přepsat to třeba na ségru. Fakt by mi to bylo úúúúúplně jedno.

Můj muž, po smrti otce (rozvedeného), se vzdal dědictví ve prospěch svých nevlastních sourozenců z druhého manželství toho otce, protože tam byl taky jen jeden byt (i když v hlavním městě, takže jistě hodnotný), ten otec byl před smrtí nemohoucí a starali se o něj oni (ta nová rodina). Ale ze zákona jistě nárok na svůj dědický díl měl a kdyby o to stál, tak oni ho fakt museli vyplácet...