jsem ze 4 dětí a už včera jsem psala, že moje matka dala dům jen jednomu z nás, protože ho aktuálně potřebovala. Mluvíme spolu všichni, vztahy to nijak nepoznamenalo. Když to bylo ve fázi realizace měla jsem jen strach o mamku, aby měla svý zázemí, ale nakonec je to vlastně dobře, protože máma je aktuálně sama a o starý barák by se sama nepostarala ani fyzicky ani finančně.
Sama mám děti dvě a už během života svého myslíme na jejich budoucnost tj. spoříme jim a to dost a hodláme jim pořizovat nemovitosti. Měli jsme v počátku problém s tchánem, který mlel cosi o nejstarším a gruntu a podobný blbiny tak byl ujištěn, že vše co by případně vzešlo od něj k naší nejstarší dceři bude do koruny té mladší vyrovnáno a tak s tím přestal a nakonec se s majetkem naložilo jinak.
Darovat nebo rozdělit majetek za života je opravdu velmi praktické jednak s ohledem na zmiňované spoluvlastnictví, což je v praxi opravdu velký problém a dělá to ještě horší krev než samotné darování kolikrát a v druhé řadě odměna notáři. My bydlíme na Praze-západ a taky každá rozpadlá ruina po babče má hned hodnotu 6 mio a o se pak panečku děcka diví když mají notáři vypláznout 80tis. a nemají je. Manžel oceňuje nemovitosti a v případech dědictví po seniorech je ta odměna opravdu velmi často problém. Děti ten dům třeba ani nechtějí, při první příležitosti ho prodají a podělí se, ale vypláznout odměnu musí a kolikrát si na to musí normálně půjčit.