Ano, tyhle všechny pocity mám. AD je potlacilo, ale je to tam. Každé ráno se ptám, jestli nepřijde, nezazvoni a neřekne, že to podělal. Rozum mi samozřejmě vysvětluje, že je to hovadina, ale někde uvnitř je ta holka, co s ním chodila na rande a odmítá uvěřit, že takový teď je. Že zahodil všechno jen tak. Můj nejlepší manžel, ferovy chlap, skvělý táta se rozhodl, že na všechno sere a už s námi (se mnou) nechce být. Temná noc bez konce..
Rozumem vím, že někdy to určitě skončí, že určitě časem se odmiluju a možná mi někdy bude i lhostejny, ale teď mám v hlavě jedinou otazku: PROČ? Ta to všechno utápí v černotě.