Přidat odpověď
Eudo, byla jsem ve školství před 30 roky, to žádní asistenti neexistovali. Dětí jsem mohla mít maximálně 10. Později, když mě poznaly děcka ze specky, protože jsem tam občas suplovala, tak ke mně začali chodit sami. Já se snažila, aby ta činnost byla pro děti pestrá a zajímavá. Jo, byla jsem jiná, než ostatní vychovatelky. především jsem odmítala sedět ve třídě a dělat s dětmi nějaké malovánky nebo činnost, kde by se ani neproběhly venku. Vždyť kolikrát byly v e škole od rána od 6:30 až do 16:00 a ani 10 minut nebyly venku? Mně by se to teda jako mámě příčilo. Takže jsme hodně chodily ven a dělali různé činnosti mimo areál školy. Jako vychovatelka jsem měla výhodu, že každému bylo naprosto jedno, co s dětmi dělám. Učitel musí učit podle osnov, já měla v tomto naprostou volnost. No, a děcka časem poznala, že jsem k nim spravedlivá. Že přesně vím, co se ve třídě děje. Když Lojza kousnul Pepíčka a Pepíček mu za to dal facku, tak já jsem potrestala Lojzu. Stalo se mi, že kolegyně neviděla kousnutí Lojzy a potrestala Pepíčka. Odvolání nebylo a ten chudák to schytal dvakrát. Ký div, že se mu to nelíbilo. No, a protože jsem se snažila o zajímavou činnost, tak se ke mně stahovala děcka, co už byla na družinu velká. Mně to ani moc nevadilo, já na to byla svým způsobem hrdá. Ono se s nimi dalo o lecčems mluvit a trochu je směrovat do života, protože to byli většinou Romové a to je komunita na práci dost obtížná.
No, a vycházka mimo areál školy není výlet.
Předchozí