Já jsem šla do 1. třídy v roce 1965. Museli jsme sedět s rukama za zády, hlásit se, když jsme chtěli něco říct a ticho muselo být, že by byl slyšet spadlý špendlík. No, ale protože děti jsou děti, tak to samozřejmě nebylo. Některé učitelky na nás hystericky řvaly,jedna fyzikářka už na chodbě, ještě ani nevlezla do třídy, jiné učitelky házely křídou nebo klíči, když se někdo bavil v hodině, učitelé většinou rozdávali záhlavce, tzv. vořechy nebo tahali za kotlety. Matikář mlátil provinilce pravítkem přes prsty a náš češtinář třískal po hlavě největší darebáky učebnicí. Nutno říci, že tohle se dělo většinou jen klukům, holky byly chráněné, i když taky zlobily. Doma jsme o tom nemluvili, protože jsme věděli, že naši rodiče by nám ještě přidali. Tehdy bylo běžné bít doma děti a hodně mých spolužáků mělo v tělocviku na zadku krvavá jelita.
Když ale chodily v 90. letech do škole moje děti, už se nic takového nedělo, nikdy je žádný učitel fyzicky netrestal a já bych něco takového ani nedovolila. Svoje děti jsem nebila a myslím, že jsou vychované velice dobře.