Eudo, houbelec. Ony byly ty děti kolikrát doslova "ořvané", že na nějaká slova nereagovaly. Hele, když mě tu perete, že jsem byla tyran a pár facek ze začátku přiletělo, jak mi pak vysvětlíte, že se ke mně stahovaly i děcka ze zvláštky? Kolikrát jsem měla ve třídě i 20 děcek, kterým se nechtělo domů a chodily za mnou, aby s námi byly ve třídě nebo venku? Já jich směla mít ze zákona jen 10, ale běžně jsem jich mívala 20. Protože když si děti zvykly na to, že s nimi budu dělat naprosto jiné věci, než ti ostatní, akorát to nikdo ve škole nesmí vědět (taky jsme pokud možno chodívali mimo areál školy, kde se hrál fotbal, nebo jsme šli po naučné stezce. Ano budete se divit, ale děti nevzdělavatelné a na hranici vychovatelnosti to všechno zajímalo. Jen číst jsem to musela já, ony to nezvládaly). Já je tam volně nechala lézt přes pařezy a skákat přes padlé kmeny, to tam nikdo jiný nedělal. Kdybych na ně byla tyran, tak by mě po skoro po 30 letech mimo školu na ulici nezdravily, to by se mi vyhnuly. No, a když jsem ze školství odešla, moje děcka vyhlásila stávku. Část z nich už trvale zůstala doma. Což mohly, protože do dovršení povinné školní docházky jim zbýval rok, a když to podepsal lékař, byly od školní docházky osvobozené. No, a zbytek přešel s třídní učitelkou do ústavu sociální péče, takže pomocná třída ve zvláštce přestala existovat. Říkal mi to ředitel, když mi volal, abych přišla do školy, že se mnou potřebuje mluvit. Co jsem mu na to měla říct? On věděl, že ze školství odcházím, protože mám smlouvu na dobu určitou, jen jsem odešla o půl roku dřív, když jsem si našla jinou práci, se smlouvou na dobu neurčitou. Kdybych byla tyran, byli by ve škole všichni rádi, že se mně zbavili.