Libiku,

to si taky říkám.

Co by člověk s těma prachama dělal nějak zásadně jinak, že by mu případně stálo za to překopat si život, kterej je spokojenej i bez nich?

Já mám zkušenost, že jsem před lety při přechodu ze studenta s holým zadkem na vcelku slušně vydělávajícího zaměstnance potřebovala některý do tý doby nedosažitelný věci "ochutnat", jaký to je (třeba "dát si ty lanýže"). A zjistila jsem, že je to sice příjemný, ale není to až zas takovej zázrak, aby stálo za to tomu podřizovat všecko, a třeba že konkrétně ty lanýže mi ani trošku nechutnaj a tudíž jako cíl nějakýho snažení jsou úplně mimo).