Grubere,

tak třeba budu vědět, že lanýže si můžu dopřát jen výjimečně a ne každej den, kdežto jabko si můžu dávat v pohodě denně a je taky dost dobrý.

Řekněme, že na stupnici pochutnání by lanýže měly desítku a jabko šestku.

Mám několik možností.

Můžu se posnažit, abych si zvýšila příjmy natolik, že budu moct jíst lanýže dejme tomu obden.

Ale jakou cenu to pro mě bude obnášet? Dostanu se k penězům na lanýže tak, že založím vlastní firmu v oboru, kterej umím a kterej mě baví? Ale to bude třeba znamenat, že než se mi to rozjede, nebudu mít tři roky ani na ty jabka. A není jistý, že se mi to povede - pokud ano, budu si moct dávat lanýže třeba každej den, pokud ne, budu moct zapomenout nejen na lanýže, ale i na jabka na nejbližších 10 let, protože budu splácet dluhy.

Nebo se k nim dostanu tak, že se uvážu v nějakým korporátu a občas tam budu muset trošku nebo i trošku víc lízt do zadku nějakýmu šéfíkovi? Pak budu sice mít obden lanýže, ale taky budu denně zažívat věci, který mi budou krajně nepříjemný.

Pak je i možnost, že ten korporát bude OK a já tam nikomu do zadku lézt nebudu muset.


Prostě celý tohle je věčný zvažování a vyvažování věcí, který chceš, a toho, co jsi pro to ochoten udělat.

A myslím, že je s výhodou mít takový nastavení, že máš lanýže sice rád, ale nejsi na nich tak závislej, že bys kvůli nim musel dělat věci, který jsou ti nepříjemný a který se ti příčej, a kdyby měla nastat taková situace, tak si s klidem dáš radši šestku jabko bez nutnosti tý nepříjemný situace, než desítku lanýž s nutností ji podstoupit.