"Grubere, zjisti, co člověka odlišuje od zvířat. A ani u zvířat tebou jmenované nestačí .."

Přesně. Mám zkušenost s koňmi vychovanými bez mámy, podobně s kozama... Ta zvířata nikdy nejsou úplně "normální" - kůň, který neví, jak se pást (plňasové, odchovaní v boxech, co trávu viděli jen na závodišti), koza, která neví, co může a nemůže sežrat (mám jednoho sirotka ve stádě a je to vůl - cpe se igelitovejma pytlíkama, plastikovejma provázkama, polystyrénovými hrnky - prostě odpadem). Kozy vychované mámou se věnují pastvě a nad odpadky ohrnou nos. Sirotek se sice snažil od našich koz doučit (chodil jim žrát od huby), ale myslím, že už to nedožene. Není v pořádku ani sociálně - nevycházi ani s kozama, ani s lidma.
Na druhou stranu, zavržená kůzata, která sice byla krmená z lahve, ale zůstala součástí stáda (byť je vlastní matka ignorovala), tak jsou relativně v pohodě (víc vázaná na člověka a mající spíš psí povahu). Už jen to, že vyrostla jako součást stáda a prošla si "výchovou" tetiček a byla pohromadě se sourozenci a ostatními kůzlaty...
Lidské vztahy jsou nepoměrně komplikovanější, než u koní nebo koz - takže představa, že stačí vajíčko a spermie a děloha, aby "vzniknul člověk", je velmi bizarní...