Já jsem viděla dokument o adopci dětí z chudých krajin, mám pocit, že to byla pravdu chudá Afrika, ale nevím, nepamatuju si přesně fakta.

Pamatuju si jen to, co ti lidi prožívali.
Mluvili tam jak adoptivní američtí rodiče, i adoptované děti.
Ti adoptivní rodiče si mysleli a bylo jim to podáno tak, že děti jsou sirotci.
Děti byly vytrženy ze svých rodin (kde strádaly ne-dostatkem) s tím, že se prostě budou mít v Americe lépe a dostane se jim dobrého vzdělání. Rodiny se jich vzdaly.

V podstatě trpěli všichni, touha dětí po původní rodině a stylu života, frustrace, a frustrace i adoptivní matky, protože nedokázala uspokojit potřeby toho svěřeného dítěte.
věk, kdy s těmi dětmi mluvili, byl kolem 8mi let, nepamatuju se už, jak dlouho žili v těch nových rodinách.

Luxusní pokojíček se záclonkami, čistá postýlka, smutek a smutek...nesplnilo to očekávání.
Rodiče říkali, že by do toho znovu nešli.

To jen mě tak napadlo.