Kudlo, děti v DD se naštěstí většinou taky na někoho navážou citově a taky mají nějaký svůj aspoň malý vzor. ten, komu tohle bylo dopřáno, svůj život celkem zvládá.

A je ještě další problém v tom, že klasický DD (současný nevím teda) netvořil samostatné osobnosti, chyběly i příklady, obyčejný život, snaha něčeho dosáhnout (když to dítě nevědělo čeho vlastně a jak se to dělá), prostě takové odtržení od reality života. Chybí postupné pouštění dítěte do života s záštitou milující osoby, osvojení si pro běžné děti normálních návyků samostatného žití.