Já jsem nečetla diskuzi, tak jen podle zadání a info, že je maminka v nemocnici.
Pokud by se jednalo o moje vnouče či miminko mně velmi blízké nebo blízké osoby, ano, zůstala bych s ním dočasně doma "za maminku".
Nenechala bych to řešit hlídačkami a jinými osobami právě proto, co jsem psala včera, že dítě potřebuje jednu mateřskou náruč (ideálně matku, ale když není, někoho jiného stabilního) pro získání svojí stability a ukotvení v dalším životě v pocitu bezpečí a přijetí.
Už to, že je maminka nemocná, je pro něj zátěž.
A vím, že by to pro mě zátěž byla taky, pečování o mimi v mých 50+, proto bych to udělala opravdu jen pro člověka, co mám ráda.
4 děti mi stačily, od 11 jsem se starala o hodně mladší sourozence a vnoučata mi stačí občasově.
Ale kdyby bylo potřeba a věděla bych, že to milovanému dítěti prospěje, šla bych do toho. Ideálně dočasně
. a s plnou odpovědností, protože přesně do detailu vím, co by mi to dalo i vzalo.
Jinak jsem ráda, že jsem poslední dítě porodila v 35ti, protože opravdu po té padesátce šla energie, co mám k dispozici, poměrně dolů.
takže jo, starala bych se, pokud by to bylo dítě mně blízké.
Cizejší bych si rozmyslela, i pocitově...muselo by to být pro mne "vhodné" miminko, abychom spolu souzněli.